Zajímavosti (CZ)

Zajímavosti

Solný dům (Dom Solny)

Vysoký na 22 m Solný dům byl postaven na obdélníkovém půdorysu o rozměrech 33,82 x 18,40 m. Má 4 podlaží a prostornou půdu. Hlavní část stavby ze severní strany byla osazena bezprostředně ve vnějších hradbách, které představují část fasády. Zdi Solného domu jsou postaveny z  čedičového kamene a z polních oblázků na vápenné maltě s  příměsí hlíny. Původně bylo toto skladiště rozhodně nižší. Všechny stropy skladu mají dřevěnou konstrukci a jsou podepřeny dřevěnými sloupy. Jednotlivá podlaží spojují schody v  podobě žebříků opřených o stropní trámy. Nutno podotknout, že Solný dům měl i vnější omítku, jejichž pozůstatků je možné si ještě všimnout na západní fasádě. Uvnitř lubanského skladiště byl namontován výtah umožňující nakládku nebo vykládku zboží. Stopy konstrukčních prvků výtahu jsou viditelné až do dnešního dne. Původně musely být v úrovni přízemí rovněž místnosti pro písaře a také váha. Hlavní brána překlenutá tesanými kameny byla umístěna na severovýchodní straně budovy. Solný dům, jenž byl postaven v letech 1537-1539, byl v  průběhu staletí dvakrát zvyšován. Poprvé v  roce 1556. Tehdy získal další patro. Podruhé byly jeho zdi zvednuty v  roce 1698. Netypická událost v historii tohoto skladu se udála v roce 1673. Dne 10. srpna se na vrcholku jeho střechy usadilo 10 čápů. Jeden z nich byl černý. Ptáci na střeše seděli do následujícího dne a ve městě vzbuzovali rozruch. V  roce 1807, v  době napoleonských válek, bylo za zdmi tohoto skladiště zřízeno vojenské vězení. Je známo, že v  první polovině 20. století tato budova sloužila jako hasičská zbrojnice. Podobně ji ostatně využívali i polští občané města po roce 1945. Nutno dodat, že Poláci v  něm zřídili také opravnu automobilů a trafostanici. Zajímavostí, která si zasluhuje připomenutí, je také skutečnost, že těsně u jihozápadní části fasády budovy stojí zapomenutý předválečný distributor paliva. Předváleční občané Lubaně využívali Solný dům také jako pozadí pro historické inscenace. Na prostranství rozprostírajícím se před skladištěm se hrála díla s  historickými náměty. Je třeba přiznat, že výběr místa byl skutečně vhodný. Dokonce ještě dnes není nikde tak silně cítit historii města, jako právě na náměstí Plac Strażacki ve stínu obrovského Solného domu.

Radnice

Radnice byla postavena v  letech 1539-1544 podle projektu neznámého autora. Řada architektonických řešení použitých pro její konstrukci poukazuje na to, že mohl pocházet z Itálie. V  momentě dokončení stavby se sídlo radních stalo nejokázalejší světskou stavbou Lubaně a zůstává jí až do dnešního dne. Znalci architektury je považována za perlu renesanční architektury Horní Lužice a Dolního Slezska. Obrovský, vzhledem k finančním možnostem tehdejšího města, rozmach investice odrážel velké politické ambice lubanského patriciátu v  16. století. V  průběhu staletí se budova stala opakovaně obětí požárů. V  roce 1554 ji oheň zbavil její neobyčejné krásy, kterou se již nikdy nepodařilo obnovit. Rekonstrukce trvala dva roky. O více než 100 let později, v roce 1659, tento živel znovu zpustošil radnici. Plameny nezasáhly pouze sály radních, vinárnu, pivnici a městskou váhu. Sotva byla dokončena renovace budovy a „červený kohout” v  roce 1670 znovu řádil. Tentokrát shořela radniční věž. Oprava se táhla čtyři roky. Rovněž požár v  roce 1696 radnici neušetřil. Oheň zničil její věž až na úroveň věnce. Tenkrát byly zničeny i zvony, které se uvnitř nacházely. Během posledního velkého lubanského požáru v roce 1760 byly největší škody v nejvyšších partiích budovy a také na věži. Obnova radnice trvala občanům Lubaně 9  let. Ke konci 1. dekády 19. století byla v  interiérech radnice provedena řada modernizačních a renovačních zákroků. Především byly znovu zařízeny vnitřní prostory budovy. V  roce 1820 proběhla rekonstrukce věže a v letech 1826 – 1828 byla opravena střecha radnice. Žádný z požárů, které se v  Lubani rozhořely v  raně novověké historii, nepoškodil radnici tak významně jako střely německé a sovětské armády válčících o město v roce 1945. Její vážně poničena konstrukce hrozila dokonce zřícením. Přesto nové polské samosprávné orgány města rozhodly o obnově radnice. Vzhledem k  nedostatku financí se práce na rekonstrukci zahájené na počátku 50. let táhly s  přestávkami až do roku 1972.

Obranné hradby

Původ kamenných fortifikací Lubaně, včetně jejich nejokázalejšího prvku, čili Bratrské věže (Wieża Bracka, něm. Brüderturm), je nutné hledat v prvních dvou dekádách 14. století. Lubanské obranné systémy nevznikly během jednoho roku. Jejich stavba byla procesem dlouhodobým a velmi nákladným. Rozsah tohoto záměru dobře a názorně dokazuje skutečnost, že délka jedné linie hradeb byla kolem 1400 m. A Lubań měl dva pásy opevnění. Původně byla vybudována pouze jedna linie hradeb. Těžko říct, kdy přesně byl postaven druhý prsten fortifikace. Mohlo k  tomu dojít jak ve 14. století, tak i v  první polovině století následujícího. Opevnění města Lubaně mělo oválný tvar. Na jejich zakulacený obrys měly vliv: linie břehu řeky Siekierka, sklon terénu, charakter původního osídlení a také tvar dřívějšího obranného opevnění. A tak mělo naše město tvar obvodu fortifikace, který byl typický pro naprostou většinu městských center. Starší vnitřní hradby měly kolem 8 m výšky a cca 2,5 m šířky. Zato mladší prsten byl vysoký asi 3,5 m a jeho tloušťka dosahovala něco přes 1 m. Vzdálenost mezi dvěma liniemi hradeb (německy Zwinger) činila kolem 10  – 15 m. Vyšší linii fortifikace zpevňovalo 17 bašt. Ta nižší měla 15 otevřených bašt, které byly svojí výškou zarovnané s  hradbami. Lubań disponoval 4 vjezdy: Bratrskou bránou (Brama Bracka), Zhořeleckou (Zgorzelecka), Novohradskou (Nowogrodziecka) a Mikulášskou (Mikołajska). Bratrskou a Novohradskou bránu uzavíraly barbakány. Lubań měla dva suché příkopy. První, široký přibližně 15 m a hluboký cca 5 m, obklopoval město bezprostředně před nižší vnější linii hradeb. Ten druhý se zase nacházel v  prostoru mezi hradbami. V  19. století se středověké fortifikace a úzké vjezdy staly překážkou prostorového rozvoje města V  roce 1832 bylo rozebráno opevnění Mikulášské brány (Brama Mikołajska). O čtyři roky později byl odstraněn barbakán uzavírající Bratrskou bránu (Brama Bracka). V  dalším desetiletí byly v  hradbách vybourány dva nové vjezdy. Koncem 50. let bylo rozebráno opevnění Novohradské brány (Brama Nowogrodziecka). Následně se přistoupilo k  demolici obranných hradeb a bašt. Celý proces demolice probíhal pod přísnou kontrolou konzervátora památkové péče a vojenské správy. Konzervátor památkové péče nepovolil zbourání celého opevnění, díky čemu se v Lubani do dnešního dne dochovaly významné fragmenty hradeb, 3 bašty a Bratrská věž (Wieża Bracka).

Bratrská věž (Wieża Bracka) 

Bratrská věž (Wieża Bracka) byla postavena v roce 1318. Posilovala obranu nejdůležitější městské brány a františkánského kláštera, který se nacházel v jejím bezprostředním sousedství. A právě od bratrů františkánů je odvozen název věže a hlavní brány Lubaně. Vedle toho plnila funkci pozorovatelny. Navíc jako jediný obranný prvek v Lubani mohla představovat samostatné místo odporu. Bezpochybně měla také obrovský prestižní význam. Bratrská věž byla postavena z  čedičového kamene na kruhovém půdorysu. Jedná se o osmipodlažní budovu s  výškou 45 m. Tloušťka zdí do výšky pátého patra je cca 3 m. Zbývající část věže má tloušťku stěn kolem 2,5 m. Původní vchod do věže byl umístěn ze strany města ve výšce druhého patra. Další podlaží se nacházelo ve stejné výšce jako chodník pro střelce barbakánu přiléhajícího k  věži. Teprve nad ním byly umístěny první střelecké otvory. Ve výšce pátého patra byl umístěn klozetový arkýř. Nad tím se nacházela místnost pro strážné, zřízena ve druhé polovině 17. století. Všechny stropy, s  výjimkou toho posledního, nejvýše položeného, měly dřevěnou konstrukci. Věže zakončovaly dva balkóny zakryté cimbuřím a špičatá střecha. Cimbuří prvního ochozu mělo kolem 2 m výšky. A stupňovitě vyrovnané cimbuří nejvýše umístěného balkónu mělo výšku od 1  do 3 m. Lubanské opevnění bylo několikrát svědkem dobývání města. Takřka vždy v  nich důležitou úlohu sehrála Bratrská věž. Obvykle se právě u ní koncentrovaly rozhodující boje o Lubań. Poprvé se boj o Bratrskou věž odehrály v  roce 1431 v  průběhu husitských válek. Znovu se naše věž stala předmětem zápasu v  době třicetileté války. V  průběhu tohoto konfliktu se švédští vojáci dvakrát, a to v  roce 1639 a 1641 – pokoušeli Bratrskou věž zbourat. Naštěstí oba tyto pokusy nebyly úspěšné. Bratrská věž je nejstarší, nejokázalejší a bezpochyby jednou z  nejzajímavějších staveb v Lubani. Objekt je možné navštívit v  sezóně, která trvá od měsíce května do konce října.

Park na Kamenné Hoře

"Park na Kamenné Hoře" nacházející se v  jihozápadní části města byl založen ve 2. polovině 19. století ve stylu anglického parku na půdě původního porostu. Jeho cennými přednostmi jsou různorodý terén, skupiny vysoké zeleně, uspořádání komunikací (aleje) a také dochované relikty sopečné aktivity. Důležitými kompozičními prvky jsou: budova Hudební školy tzv. Hrádeček a také amfiteátr. Na území parku se nachází velké množství přírodních památek, včetně jedné památky neživé přírody, jíž je dávný čedičový lom. V parku jsou odhaleny dvě stěny lomi – jihovýchodní a jihozápadní o délce kolem 100 m, na kterých jsou zřetelně zdůrazněny struktury sloupcovité termické odlučnosti o výšce 10 – 15 m. U vstupu z ulice Dąbrowskiego se nachází čedičové výchozy, kde se mezi slabě kompaktními sopečnými popely nacházejí kulaté a oválné sopečné pumy. Na Kamenné Hoře byly vyznačeny dvě naučné stezky pro pěší i cyklisty s  názvem „Po stopách vyhaslých sopek“ (Szlakiem Wygasłych Wulkanów) a „Po stopách památek živé přírody“ (Szlakiem Pomników Przyrody Ożywionej). Na trase výše jmenovaných stezek se nacházejí pozorovací zastávky včetně naučných tabulí, které mohou využívat nejen žáci našich škol, ale také obyvatelé Lubaně a návštěvníci našeho města. V  Informačním centru (Informacja Turystyczna), které se nachází na ul. Bracka 12, je možné zakoupit průvodce po těchto stezkách.
Městem protékající řeka Kwisa patří k  nejkrásnějším vodám Dolnoslezského vojvodství, jež má charakter jak řeky horské, tak i nížinné. Na mnoha jejich úsecích je možné pozorovat původní přírodní útvary – průlomy, prahy, zákruty, stará řečiště. Naštěstí Kwisa má stále původní charakter, člověkem a jeho zásahy minimálně ovlivněný. Tato řeka patří rovněž k  nejčistším na území Polska, což znamená, že je rájem pro ryby (a rybáře). Ve vodách řeky Kwisy se vyskytují chráněné druhy ryb takových jako střevle potoční, mřenka nebo pstruh říční, plotice, jelec, slunka obecná, cejn, hrouzek, parma, koljuška, vranka obecná nebo okoun říční. Řeka je od roku 1996 zahrnuta do programu nasazování ryb lipana a pstruha říčního. Díky snahám Polského rybářského svazu (Polski Związek Wędkarski) byl úsek řeky Kwisy protékající městem, vyloučen z  lovu ryb, aby zde byly vytvořeny podmínky pro jejich rozmnožování (hlavně pro pstruhy a lipany). Město se snaží o vyhlášení údolí řeky Kwisy přírodním parkem, a některé úseky také jako chráněné krajinné oblasti (tato žádost byla již ve strategii a v  územním plánu Dolnoslezského vojvodství přijata).
Na území Lubaně se nachází mnoho krásných a vzácných stromů, z  nichž 56 bylo začleněno do památkové péče jako památky živé přírody. Nejpočetnější skupinu přírodních památek najdeme v Parku na Kamenné Hoře. Některé ze stromů, které tam rostou, mají jména. Stromy byly pojmenovány k  uctění a připomenutí osob spojených s  dějinami města. A tak zde můžeme potkat například Františka (javor klen), Hermana (jasan ztepilý), Stacha (habr obecný), Lucjana (liliovník tulipánokvětý) a mnoho jiných. Naproti tomu v centru parku, hned u amfiteátru, roste okázalý buk lesní - Sercjan – jenž byl pojmenován podle vyrytého na jeho kmeni srdci. V centru parku najdeme okázalou skupinu 11 habrů obecných, jejichž společným jménem jsou – Żaki. Kromě toho lze krásu přírodních památek obdivovat rovněž v centru Lubaně na Starém Městě, kde na náměstíčku hned u Bratrské věže nacházíme stařičký dub letní nebo také javor stříbrný, anebo dále na nám. Plac Lompy můžeme obdivovat dvě překrásně kvetoucí katalpy vejčité, a když projdeme ulicí Tkacka, v  blízkosti garáží narazíme na další památku – javor mléč.
Inventarizace města ukázala, že i přes poměrně významnou urbanizaci se v  Lubani i nadále nacházejí enklávy divoké přírody, které si zaslouží, aby se na ně vztahovala právní ochrana, v  kterých se nalézají zejména bahnitá území a také údolí menších struh. Proto se plánuje vytvoření chráněných území – "Dolina potoku Łazek", "Dolina Gozdnicy", "Rozlewisko dopływu Gozdnicy", "Łąka Storczyków". Teritoria plánovaných chráněných území jsou velmi významná zejména proto, že se tam vyskytují a také rozmnožují plazi, např. ještěrky živorodé, ještěrky obecné nebo užovky obojkové, a také obojživelníci, např. čolci obecní a horští, ropuchy obecné, skokani hnědí, zelení nebo krátkonozí. Údolí řek zarostlé lesním porostem je významným stanovištěm ptáků. Hnízdí tam nebo trvale sídlí potenciálně ohrožené druhy jako např. hrdlička, konipas horský nebo také ťuhýk obecný.